Vietnamská jízda | Prožij Vietnam na 2 kolech!

MŮJ PŘÍBĚH A ZKUŠENOSTI​​

Osobní příběh je základním pilířem celé Vietnamské jízdy, kterou jsem v létě 2016 založil. Kdo jsem, proč jsem se rozhodl vydat na cestu za svými kořeny a co vše jsem díky tomu zažil se dozvíte níže.

O mně v 8 odstavcích

Na začátek fakta. Jmenuji se Viet, ale každý mě zná pod jménem Vašek. Oba mí rodiče pochází z Vietnamu, ale já se narodil a celý život žil v České Republice. Vyrůstal jsem na vesnici, ale většinu dospělého života prožil v Praze. V lednu mi bylo 30 let, ale podle lunárního kalendáře je mi už 31. Na začátek celkem zamotané, že? 

Taková typicky běžná otázka od lidí je: ”Cítíš se více jako Čech, nebo jako Vietnamec?”… No, ono není tak úplně snadné na to odpovědět. Možná celá ta otázka je špatně položená, ale z výše popsaných faktů vám musí být jasné, že určení si vlastní identity není pro nás – Vietnamce narozené a vychované v českém kulturním prostředí  jen tak. Pokusím se vám tedy stručně mým příběhem nastínit, jak to celé mám .

Dětství s českou "babičkou"

Začneme jak jinak, než mým dětstvím a to momentem mých 3 let, kdy jsem poprvé přišel k mojí babičce. Babička to však nebyla ledajaká a vlastně to ani není moje pravá pokrevní babička. Fakticky řečeno to byla chůva, která se starala o mě a mojí sestru během týdne, když rodiče od rána do večera pracovali. Každopádně se o nás tímto způsobem starala dalších 10 let. Vařila nám, oblékala nás, učila se s námi, koukala s námi na pohádky, nebo chodila na procházky. Přijala nás jako své vlastní děti a v podstatě nás i tak vychovala.

Zásadně ovlivněn českou výchovou i prostředím se mé vietnamské kořeny moc neuchytily a já se o to ani nepokoušel. Spíše naopak. S rodiči bylo přirozené mluvit pouze česky, učit vietnamsky jsem se nechtěl a účast na různých komunitních sešlostech pro mě byly spíše utrpením. Pokud byste se mě v této době zeptali na zmíněnou otázku, odpověděl bych vám jistě, že se cítím jako Čech.

Rok 2015 a první VELKÁ CESTA DO Vietnamu

Z dětství se přesuňme rovnou do dospělosti a to do roku 2015. Přes vystudované gymnázium, studium na VŠE a 3 roky dráhy profesionálního fotografa jsem se dostal do bodu, kdy jsem si uvědomil, že nějaké ty vietnamské kořeny určující mou osobnost v sobě samozřejmě mám. Problém ale byl, že jsem o nich nevěděl téměř nic. Jazyk jsem ovládal na úrovni 3 letého dítěte, zemi znal jen z pár předchozích dovolených a o kultuře nevěděl o moc víc, než běžný návštěvník pražské Sapy. Dobře, možná to moc dramatizuji, ale k zodpovězení určitých otázek to bylo opravdu málo

A tak mě nenapadlo nic lepšího, než odjet poznávat své kořeny přimo ke zdroji. Opustil jsem práci a na podzim roku 2015 odletěl na 8 měsíců do Hanoje naučit se pořádně vietnamsky, poznávat lidi, zemi, kulturu a samozřejmě jíst o život. 

Instantní láska a založení Vietnamské jízdy

Musím říct, že to pro mě bylo 8 nejzásadnějších a jedny z nejkrásnějších měsíců mého života. Neustále jsem něco poznával, objevoval a prostě žil. Projel jsem téměř celou zemi, poznal spoustu skvělých lidí a zažil nespočet zážitků, které jsem si nikdy nedokázal ani představit. Vietnam je naprosto fascinující země, kterou jsem si zamiloval a já mám jen a pouze touhu jí poznávat víc a víc

A proto to celé dělám. Vietnamská jízda vznikla čistě z mé touhy se tam vrátit. Vrátit se na cestu a pokračovat v tom, co jsem předchozí rok začal, protože jasně vím, že jsem ještě z daleka nedojel do cíle. Chci Vietnam projet křížem krážem, tam a zpátky, znovu a znovu jen abych ho více objevovalpoznával a především chápal…Vietnamská jízda není pouhý název tohoto projektu, je to název mého aktuálního života, mojí cesty a já vás na ní tímto chci pozvat.

Co jsem již od roku 2015 stihl?

Za těch 7 let se stalo opravdu spoustu věcí. Za prvé jsem se v rámci Vietnamské jízdy stal průvodcem. Avšak ne takovým tím průvodcem s vlaječkou, nýbrž dobrodružným průvodcem na motorkách jako na stroji, který je pro cestování ve Vietnamu nejautentičtějším, nejsvobodnějším a z mého pohledu také nejzábavnějším dopravím prostředkem.

Vietnam jsem projel opravdu „křížem, krážem“. Mé záznamy mi ukazují, že jsem na dvou kolech ujel okolo 60 000 kilometrů. To je jako kdybych Vietnam objel 7x dokola po obvodu nebo jel 6x z Prahy do Hanoje. Skromně, ale hrdě říkám, že jsem toho na vietnamských cestách viděl už opravdu hodně.

Zorganizoval jsem 20 jízd s dohromady více, než 80 lidmi, kterým vděčím za to, že jsem ty desetitisíce kilometrů mohl ujet

Poznal jsem města, hory, moře, vesnice i totálně odlehlé přírodní oblasti bez civilizace. Projel jsem desítky průsmyků, viděl stovky výhledů, snědl tisíce jídel. Potkal jsem opravdu spoustu skvělých lidí, kteří často měli hluboko do kapsy, ale o to více měli blíže svému srdci. Vietnam je pro mě země nekonečna zážitků a osobních příběhů.

Možná si říkáte, proč to pořád dělám? Po takové době a takovém množství cest pořád ve stejné zemi. Jednoduchá otázka, ale ještě jednodušší odpověď – Vietnam je skvělej. A taky sakra velkej a plnej fantastickejch míst! Prostě mi to pořád nedá a stále toužím objevovat další místa a taky se i vracet zpět na ty nejoblíbenější.

PS: Kdybyste se mě zeptali nyní, jestli se cítím jako Čech, nebo jako Vietnamec, odpověděl bych vám: “Ani jedno. Obojí se snažím propojovat a to utváří .”

Scroll to Top